Expedice

Neodvážil bych se pojmenovat šestidenní „přechod“ expedicí. Délkou pobytu v terénu, odlehlosti končin, které účastníci navštíví a zejména nutnosti spoléhat sami na sebe v našich podmínkách, by se jednalo spíše o náznak opravdové expedice (Svatoš & Lebeda, 2005).

Survival

Jedná se o hraniční výkony spojené s překonáváním přírodních překážek, vyžadující i určité riziko. Dochází zde často k bezprostřednímu kontaktu s divokou přírodou (Neumam, 2000). „Survival“ znamená přeloženo do češtiny „přežití“. Tento pojem je dnes módní, principielně je však spojen se situací neplánovanou, vzniklou havárií, neštěstím, válečným konfliktem apod. Tento název mi připadá nevhodný pro akce, při nichž nejdete do divoké přírody za účelem přežívání, živoření. Pokud tam však jdete za účelem zvyšování kondice a zlepšování pohybových funkcí, aktivovat celou osobnost v bezprostředním jednání, možnosti spolupráce s ostatníma a porozumění sobě samému, pak bude jiný název určitě vhodnější.

Turismus, turistika

Nerad bych omezoval svůj obraz turismu na pasivní skupinky osob projíždějících města a krajiny v luxusních vozech a konzumujících podněty přesně podle pokynu průvodců. Dokáži si představit turistiku stejně jako Francová (2003) ,která ji definuje jako aktivní formu účasti na cestovním ruchu využívající možnosti pobytu v přírodě, zpravidla spojenou s jednoduchými formami ubytování a stanování (vlastní stan, vlastní jídlo). Turismus je stejně jako putování zdrojem zábavy a poučení. Zásadní rozdíl je však v tom, že turismus je také obrovským zdrojem peněz. Turismus je odvětvím průmyslu. Turismus v mých očích zprostředkovává požitky pasivním konzumentům, platícím za pohodlí, rychlost a jistoty.

Pobyt a putování

Každé putování má mnoho společného, protože pro někoho je sebepřekonáním, sebepoznáním, cestou za vlastním snem a pro všechny to je alespoň na chvíli zbavení se rozmanitých nánosů všedního života doma. Alespoň tedy pro ty, kteří se dokázali aktivně a přímo vystavit přírodnímu prostředí a zároveň si udržet odstup od civilizovaného světa. Ti, co dokázali upřít pozornost v uvolněné bdělosti na tady a teď, opravdu byli celým svým tělem i duší na pouti. Pro všechny to nepochybně byla fyzická pouť k dosažení cíle ve sportovním smyslu, a pro někoho jen další „fotoaparátová“ turistika, při níž svoje smysly obdařené tělo posouval v prostoru, aby mohl po čase říci: „Tam už jsem byl…“ nebo „ Jo! Taky jsem se vyspal v lese…“ .