Pokud bych měl jmenovat tři nejdůležitější části vaší výbavy, pak by to byly a) boty, b) boty a c) boty. 14 dní ve sněhu bez možnosti vysušení dá zabrat jakýmkoliv botám, nespoléhejte se proto pouze na všelijaké Gore- a jiné Texy a začněte už teď boty napouštět hydrofobními krémy podobnými Snowsealu - „enjoy dry feet“ (včelímu vosku). Ideální je bota celokožená, bez zbytečných švů, kvalitně prošlápnutá a napuštěná kvalitním voskem. Abych byl konkrétní, tak tady nabízím jeden typ, který se mi osvědčil: Hanwag Alaska GTX, běžná cena 5.990 Kč, koupeno v předvánoční slevové akci v prodejně Rock Point za 4.790 Kč). Tyto boty mi držely spolehlivou vodoodpudivost celých 12 dnů pochodu ve sněhu. Za celou dobu jsem je napatlal Snowsealem jen 3 x.   Ještě jedna poznámka, kterou považuji za důležitou. Při nasazení sněžnic, se celá bota výrazně zpevní, takže pokud ji nestihnete KVALITNĚ prošlápnout, přibalte si sebou něco na zalepování puchýřů.

Jak napouštět botu Snowsealem: Zahřejte botu fénem nebo ji strčte do mírně (!) rozehřáté trouby. Pěkně rozehřátou ji namažte voskem a fénujte, zahřívejte v troubě tak dlouho, dokud se nepřestanou lesknout. To znamená, že vosk je tam, kde má být, rozehřátá bota jej absorbuje mnohem lépe. Tento postup opakujte až do samotného začátku kurzu! Píši-li mírně rozehřátou troubu, myslím tím opravdu mírně rozehřátou troubu. A nezapomeňte u toho dělat dalších pět věcí, pokud chcete z bot vymodelovat nepojmenovatelné kreatury.

Musí být z kvalitní, silné, vodě odolné látky a se zipem, který se zapíná vpředu, pod chodidlem jsou přichyceny řemínkem, ocelovým lankem a mají háček na přichycení za tkaničku. To aby při proboření se do hlubokého sněhu návlek nevyjel nahoru. Utažení/povolení bot je potom možné bez sundávání sněžnic. Naopak neosvědčily se nejrozšířenější návleky – ICEBERG C1 od Singing Rocku – jejich látka je propustnější, zip mají vzadu, vyžadují sundávat sněžnice při utahování bot. Látkou a zipem vzadu hodně pronikala vlhkost na ponožky v botě. Stručně řečeno: jakékoliv návleky z voděodolné látky a s rozepínáním vpředu Vám skvěle poslouží.

Nejlepší je ten, v kterém vám osobně není zima. A pokud už máte nějaký spací pytel a víte, že vám v něm zima je a přesto nechcete nebo nemůžete jet s jiným, vezměte s sebou ještě další. Kombinace třísezónního spacího pytle a „cyklo“ spacáku je osvědčená a funguje. Jak? To nezjistíš, dokud to nevyzkoušíš. Pokud vám ve spacím pytli nebyla zima první noc, neznamená to, že vám v něm nebude zima noc pátou. Spacák absorbuje vlhkost, která rychleji odvádí teplo.

Zajímavou vychytávkou je fleesová vložka do spacáku (lze ušít nebo v Hudy za 700 Kč). V kombinaci s jakýmkoliv slušným péřovým spacákem tvoří neprůstřelnou dvojici. Je-li ovšem fleesová vložka kombinovaná s Rolls Roycem péřových spacáků - spacákem českého výrobce Sir Joseph Looping 900 nebo Looping 1200 - pak se připravte na komfort, který znáte jen z amerických filmů z letní Floridy: neuvěřitelný komfort spaní jen ve spodním prádle i na zasněžených hřebenech Karpat.

Vychytávka: Lehký prodyšný šusťákový pytel - „žďárák“ na spacák Pomáhá udržovat spacák suchý – námraza a kapky z vnitřního stanu nepadají rovnou na spacák. Zvýšený tepelný komfort je též znát. Váha zanedbatelná, pořizovací cena také – stačí obyčejný superlehký šusťák. Jen pozor: musí to být opravdu prodyšný, obyčejný šusťák. Jinak Vám naopak tento převlečný pytel udrží všechno velhko jen na Vašem spacáku a všechno je špatně.

Pod spací pytel patří pořádná karimatka a věř tomu, že bude-li ta tvoje tenčí než 14mm, tak ani spacák od Sira Josepha ti nepomůže k tomu, aby Tvé noci byly pokojné. Proto si vezmi karimatky raději dvě nebo minimálně jednu pořádnou. Vítězkou ročníku 2011 se jednoznačně stala nenafukovací (!)karimatka Thermarest RideRest Solar  (viz www.vertical.cz).

Někdo tvrdí má dobré zkušenosti s nafukovací karimatkou. Já uvedu tři argumenty proti: Za prvé: je těžší Za druhé: když se v noci stulíš na boku do klubíčka, tak ji zmáčkneš tak, že ji prolehneš. Pak Tě od sněhu dělí jen podlážka stanu a dvojitá guma. Za třetí: nemůžeš se na ni 100% spolehnout, protože nemůžeš zajistit, že ji nešťastnou náhodou nepropíchneš nebo nepropálíš. A pak chodit 14 dnů s propíchnutou nafukovací karimatkou...brrr !

Sněžnice

Lyžařské hole

Stan

Vychytávka: Sněhové kotvičky Lukyho Hrdiny. Luky na ZIKu2010 zazářil sněhovými kotvičkami vyrobenými ze dvou CD-Romů (výborně se na to hodí např. Windows Vista), mezi které vložil kancelářskou sponku a protáhl okem jednoho CD šňůrku. Oba CD-Romy k sobě slepil Chemoprenem. Všichni jsme žasli, jak taková sněhová kotvička ve sněhu drží!! Sláva Lukymu (a Microsoftu! :-))

Nezbytná do každé dvojice. Hodí se na urovnání místa na stan, přípravu kuchyně a hlavně na vykopání amfiteátru pro velký oheň. Poměrně dobrou lopatou v poměru cena/výkon je Fiskars (cena kolem 600 Kč).

Jedla: Ideální je skialpinistická sněhová lopata, ta je ale natolik drahá, že kupovat si ji jen kvůli tomuto kurzu nemá smysl. Pokud bys do takovéhoto nástroje chtěl investovat trochu peněz a práce, vyrob si lopatu tak, že koupíš list menší hliníkové lopaty (cca 150Kč) a nasadíš ho na krátkou násadu z lehkého (smrkového) dřeva. Dobrá délka lopaty je 50 až 70cm. Neosvědčily se plastové, obvykle skládací lopaty na sníh prodávané v supermarketech apod. Nevydrží, popraskají, škoda peněz.

Benzínový či plynový vařič? Zde dva názory, abyste se sami mohli rozhodnout a věděli, že ani zkušení instruktoři se často neshodnou…

Danka: Jednoznačně doporučuji benzinový vařič – jeho obsluha je sice o něco složitější, ale ve všem ostatním plynové vařiče předčí. V mrazech nemá problémy se startováním, lépe hřeje a tím pádem rychleji vaří, palivo je levnější. Spotřeba paliva při výrobě vody ze sněhu: 0,25 l na 2 osoby a jedno jídlo (předpoklad je, že se vaří 2x denně a připravuje se i čaj na celý den). Na šestidenní expedici pro 2 lidi tedy cca 3,5 litru – to už i včetně rezervy. Originální láhev na palivo stačí jen jedna, další benzin je lépe přepravovat ve zřetelně označených kanystřících/plechovkách. Přepravujeme-li benzín v PET lahvích, hrozí vlivem mrazu prasknutí láhve a zasmradění svých věcí i potravin benzínem. U 12tidenního pochodu to už není jen "veselá historka", ale docela problém.

Plynový vařič: seženete-li bomby pouze s propanovou náplní, máte štěstí. Má sice nižší výhřevnost, ale mrazy mu nevadí. Běžné bomby (VAR, Coleman apod.) s poměrem plynů 20/80, příp. 30/70 ve prospěch butanu sice taky hoří, ale pomalu, a s klesající teplotou a tlakem v bombě jde jejich výkon rapidně dolů. Jak to řešit: brát si bombu na noc do spacáku (studí); nahřát vodu do víčka od ešusu a bombu do ní postavit (což znamená nést s sebou extra víčko, jinak vám bude chybět při vaření); nahřát bombu jinak (třeba od ohně, ale moc bezpečné to není). Spotřeba: Na šestidenní expedici pro 2 lidi 4 velké bomby – stačilo to i s rezervou.

Libor: Začnu plynovým vařičem, protože jeho pořizovací cena je výrazně nižší než cena benzínových vařičů. Větší procento lidí možná právě proto vaří na plynových vařičích. Kartuše plněné směsí propan/butan 30/70 nebo dokonce 20/80 jsou pro vás, kteří chcete vařit na sněhu, tím nejhorším, co můžete v obchodě pořídit. Samozřejmě, že i s takovými kartušemi je možné uvařit. Musíte však mít na vědomí, že to, co při mínusových teplotách hoří, je propan. Množství propanu je 30% nebo 20%, takže životnost takové kartuše je asi jedno vaření, při kterém spálíte všechen propan a těch 70%, 80% butanu bez propanu hořet nebude.

Vychytávky: - S kartuší, na které se zrovna chystáte vařit, můžete spát v jednom spacáku – nic moc, funguje to opravdu jen chvilku - Kartuši, na které vaříte, postavte do víčka s teplou vodou. Zaručeně poznáte, kdy začne hořet i butan. Funguje! A jak…. - Kartuše si plňte zimní směsí, nebo rovnou čistým propanem a máte vyhráno. Na šestidenní putování, kde budete 10x vařit, vám při teplotách těsně pod nulou budou stačit 3 kartuše, při teplotách hluboko bod bodem mrazu raději vezměte tři velké a jednu malou. - Pokud máte možnost plnit kartuše zimní směsí, čistým propanem, dostanete se tím na nízké provozní náklady a hlavně nižší hmotnost než s benzínovým vařičem. Moje kartuše byly přeplněny a vážily: velké – 600g, malá – 380g To znamená: 3 x 600g + 1 x 380g + hmotnost vařiče 88g = 2268g + (víčko od ešusu). Další plus, které má plynový vařič, je jednoduchost používání, čistota.

Benzínový vařič: + nízké provozní náklady - vysoká pořizovací cena, náročná obsluha pro začátečníky, jeho hmotnost Čistota provozu a spotřeba závisí na kvalitě zvoleného paliva. Počítejte nejspíš s 0,25 l hořlaviny na jedno vaření (každá hořlavina má jinou výhřevnost). Funguje spolehlivě i při teplotách hluboko pod bodem mrazu. Na šestidenní putování, kdy budete vařit 10x a zvolíte benzínový vařič, sebou ponesete: 2,5 l hořlaviny, 400 g vážící vařič, láhve na hořlavinu – dostanete se tím těsně pod 3000g. Množství kartuší a náplně benzínových vařičů je pro dva lidi!!!!!!

Milano: Absolvoval jsem několik Goťáků s plynovým vařičem, vyzkoušel jsem benzíňák na ZIKu 2010. Stručně shrnuto: kurz se dá s plynovým vařičem odtrápit, zejména je-li expediční část cca do 5 dnů. Nicméně je to s postupem času (a postupným poklesem tlaku plynu v kartuši) psychicky náročné. Benzín, zejména na delší expedice, jako bude letošní Gotickej pes, je opravdová jistota. Uznávám, že benzínový vařič je dražší a lidem, kteří netuší, zda ještě někdy budou v zimě tábořit, se to může zdát jako zbytečná investice. Asi jako pochybuje nováček-horolezec, zda si má koupit lano a karabiny, když jede poprvé na skály a neví, jestli ho to lezení vůbec bude bavit. Tři metry nad zemí už o smyslu vybavení přestane pochybovat...

Jedla: Jsem vyznavač benzínu. Moje zkušenosti se nicméně shodují s obecným názorem, že benzínový vařič se vyplatí buď na delší expedice (cca 8dní a více), nebo do velké zimy. Dosavadní Gotičtí psi s expedicemi do 6 dnů ležely někde na hranici, takže výhody a nevýhody byly přibližně vyrovnány. Důležité je spíše jak kdo svůj vařič zná a umí s ním zacházet.

Benzín v PET-láhvi je podle mých zkušeností ruská ruleta. Už několikrát jsem viděl PET-láhev PRASKLOU, z toho 2x s benzínem. (Vždy u dna, v místě takových těch 5-ti prolisů. Lahev se tam prolamuje, plast je tam tenší než jinde, …) Benzín pomalu vyteče do batohu, jste bez benzínu, všechno smrdí. Než jsem pořídil lahve hliníkové, používal jsem plastovou láhev od motorového oleje. (Je na chamikálie dělaná, jen je nutno předem pořádně vyzkoušet, jak těsní.) Taky se dají koupit malé kanystříky (2l, 3l), určené k motorovým pilám ap.

Přeplňování kartuší s plynem je výrobci nedoporučená až zakázaná činnost. Důvody: Je-li v kartuši více plynu než má, hrozí její roztržení. Je-li kartuše používána delší dobu a plněna ne zcela čistým plynem začne zevnitř korodovat a hrozí její roztržení. Jistě, dělá to spousta lidí a bouchlých kartuší je minimum. Rozhodně se ujistěte, že ten, kdo kartuši přeplňuje tomu OPRAVDU rozumí.

Závětří z alobalu Kus pevnějšího alobalu (používá se na rožnění masa), nejlépe na dvojito. Lze ho dobře tvarovat a když ho stočíte do nízké a široké roury, kolem vařiče a ešusu z něj postavíte komfortní závětří. Urychluje vaření a šetří palivo, neváží skoro nic. Vhodný materiál na závětří je pevnější alobal než běžný, určený pro opékání masa na grilu (k dostání v OBI, Baumaxu…).

Milano: Závětří opravdu doporučuji! Mám vyzkoušeno, že benzínový vařič bez závětří při vaření ve větru má téměř dvojnásobnou spotřebu oproti benzíňáku se závětřím.

Pro dvojici jsou ideální dvě nádoby. Jedna by měla být veliká, alespoň 1,5 litru, na rozpouštění sněhu a přípravu čaje. Druhá stačí menší, zhruba velikosti běžného ešusu. Velmi se hodí se i hrníček, např. na nalévání čaje do termosky.

Výbornou zkušenost jsme udělali s trampskými kotlíky (s víčkem). Díky kotlíku se dá báječně využít energie z ohně a ušetřit hodně benzínu.

Patří k nezbytnému vybavení. Vyplatí se investovat do značkové, v levných typech je čaj už odpoledne jen vlažný (neplatí vždy, moje zkušenost je jiná). Nejlepší jsou termosky se šroubovacím uzávěrem, prakticky je nelze pokazit.

Milano: Zkoušením jsme zjistili, že šroubovací termosky TATANKA skutečně udrží teplý čaj přes celou noc až do rána, na rozdíl od termosek Northland a desítek dalších výrobců (všechny se dělají v Číně).

Technologickým vítězem ročníku 2011 jsou termosky PRIMUS. Část našeho týmu používala v posledním ročníku velkou PRIMUSku 1,5 litru pro pochod na celý den. Já osobně jsem udělal dobrou zkušenost se dvěma 1 litrovými termoskami PRIMUS, tj. že jsem měl na celodenní pochod 2 litry teplé tekutiny. Uznávám, že hmotnostně je 1,5 litrovka lepší, ale pro mně byla větší hodnota možnost vypít celé 2 litry. Je to o individuální fyziologii zátěže.

Jedla: Termoska izoluje dobře jen tehdy, když v prostoru mezi oběma plášti je vakuum (kvalitně vyčerpaný vzduch). Pokud se plášť někde, byť mikroskopicky , poruší (zpravidla ze svaru), do prostoru vnikne vzduch a termoska přestane izolovat. Není to na ní ale NIJAK VIDĚT ! Mě už takhle „odešly“ dvě termosky, jedna značková, jedna neznačková. Teď máme už několik let tři levné termosky a izolují zcela OK.
Rychlý test: Naleju do termosky vařící vodu, počkám minutu a vezmu ji do ruky. Pokud je třeba jen mírně teplá, termosku mohu zahodit. (Jednu zcela novou jsem po tomto testu reklamoval).
Plný test: Naleju do termosky vařící vodu, dobře zavřu (i víčkem), postavím ji na mráz, počkám 8 hodin a voda by měla být tak horká, že se skoro nedá pít. Protože „jak moc je venku zima“ se špatně definuje, nejlépe srovnat více termosek navzájem.

I na zasněženém hřebeni se sporadicky objeví pramen, a je dobré mít něco, do čeho si vodu naberete – zvláště když v termosce máte ještě čaj určený na cestu. Pozor, když vám zbytek vody v láhvi zamrzne, led už z ní nikdy úzkým hrdlem nevytřepáte.

Pomocník k nezaplacení. Postavíte na něho vařič a odizolujete jej od sněhu, bomba se nekácí a lépe hoří. Lze na něm taky cokoli nakrájet. Dřevěná překližka má tendenci nacucat vodu a pak se kroutí - nerovné prkénko vede k převracení vařiče. Proto doporučuji prkénko plastové .

Určitě alespoň jednu požádné palčáky a lehčí prstové na pochod. Raději nějakou rezervu pro případ promočení .

Danka: Rukavice s ustřiženými prsty původně vznikly jako pomůcka pro hraní na flétnu, ale víceméně jsem v nich strávila celý projekt. Stačí obyčejné pletené rukavice od Vietnamců za 20,- Kč, kterým se ustřihnou a zaobroubí konečky prstů. Dá se v nich vařit, balit, atd., nepřekážejí a lehce se na ně natáhne další vrstva.

Milano: Výbornou vychytávkou byly tenké fleesové "pracovní" prstové rukavice z OBI. Jsou v prodeji v balíčku po 3 kusech za velmi dobrou cenu. Poslouží naprosto stejně jako fleesové prsťáky z outdoorového obchodu, prodávané za trojnásobnou cenu. 

Změkčilý účastník používá papír. Aniž tuší, jakému nebezpečí zapaření či lidově vlku se vystavuje. Zatím co gural ví, že na vlka je nejlépe se sněhem. A tak svoji dlaní nabereš ten křišťálově promrzlý sníh a to, co by běžně konal papír, vyřídí sníh také. A ještě se navíc omyješ. Zvaž sám(a), do jaké kategorie chceš patřit a s jakými zvířaty se chceš v horách potkat. (Gymnasion 3, 110-111)

Obvyklé krémy na obličej v nižších teplotách mrznou, protože obsahují vodu. Zaručenou volbou je bílá lékařská vazelína, kterou Vám prodají v každé lékárně.  Za 20 Kč jí je tolik, že se tím budou natírat ještě Vaše děti. Na rty samozřejmě Labelo nebo jelení lůj.

Tmavé brýle: Pokud bude slunečno nutné! Jinak hrozí sněžná slepota.

Svítilna: Samozřejmě čelovka. Stačí malá, nejlépe s LED. Technologickou vítězkou ročníku 2011 je čelovka Petzl Tikka XP2. Lehká, spolehlivá i v mrazech.

Lžíce: Kdo ji zapomene, bude si muset vydlabat dřevěnou…

Pilka: Technologickou vítězkou roku 2011 je jednoruční ocaska značky BAHCO. Lehounká, odolná, drží ostří, inu švédská ocel...

Pončo přes batoh: vynikající věc. Osvědčila se firma Condor, typ ponča Velbloud, které svým tvarem předem počítá s vybouleným batohem na zádech. http://www.spacaky.cz/plastenky.htm