Fyziologie

Otužování

Tělo má vzácnou schopnost přizpůsobovat se horku i zimě, hladu, žízni, nedostatku spánku, únavě a všemu nepohodlí a nacházet svoji rozkolísanou dynamickou rovnováhu. Pokud však tělo není vystavováno novým podnětům, degeneruje a z lidí se stávají nervózní, zhýčkaní, sobečtí a vybíraví jedinci, kteří jsou citliví na sebemenší změny. Naopak ti, kteří se rozhodli na 14 dní vzdát výhod civilizačního komfortu, a nebojí se svůj organismus zatížit hladem, zimou a nepohodou, brzy rozehrají struny adaptace v určitém pozitivním kontextu. To je přirozeně spojeno s vnitřním bojem, který má probudit žádoucí dovednosti a modely chování, které jsou pro běžný život důležité. Zátěž je pro člověka nezbytná, protože pozitivně ovlivňuje rozvoj jeho osobnosti. Jen koloběh námahy a odpočinku, hladu, sytosti, utrpení a radosti, lásky a nenávisti, činí život hodnotným a působí, že člověk je schopen nejlepších výkonů.
Otužování je jedním z účinných prostředků prevence tzv. nemocí z nachlazení. Jeho podstatou je vytvoření adaptačních mechanismů na změny zevního prostředí týkající se teploty. Dosažení otužilosti je rychlejší a kvalitnější, je-li spojeno s přiměřenou tělesnou aktivitou. Jedná se o pohyb v přírodě ve vzdušném oděvu, plavání v chladné vodě a sprchování chladnou vodou. Významné místo v získávání otužilosti má i sauna. Otužování vzduchem je nejdostupnější. Vzduchovými lázněmi se lze otužovat po celý rok v létě pod širým nebem, v zimě nejen venku, ale i doma v pokoji. Čím nižší teplota vzduchu, tím je otužovací účinek výraznější. Vždy je však nezbytné dodržet zásadu soustavnosti a postupnosti. Otužování vodou je nejúčinnější způsob získávání odolnosti proti nízkým teplotám. Vhodné je začít omýváním a pokračovat pravidelně studenými sprchami. Začátečníkům se doporučuje teplota vody taková, aby ještě byla příjemná a osvěžující. Nejvhodnější dobou je ráno.
Zeman, V. (2006): Adaptace na chlad u člověka. Praha, Galen. V této útlé knize toho najdete mnohem víc a nejenom o otužování.

UDRŽOVÁNÍ STÁLOSTI VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ - TERMOREGULACE

Člověk udržuje svoji teplotu v určité dynamické rovnováze. Při změnách dynamické rovnováhy dochází ke změnám životních dějů v buňkách. Výraznější změny mohou zastavit tyto životní děje, a proto jsou na termoregulaci kladeny značné nároky. Dobře chráněný člověk je schopen pracovat v teplotách okolo od -50˚C až do 100˚C. Jeho vlastní tzv. jádrová teplota snáší výkyvy pouze v malém rozsahu, aniž se výrazně zhorší jeho stav. Jádrová teplota je poměrně vysoká, vyšší, než je průměrná teplota prostředí, v kterém člověk žije. Je kontrolována "termostatem" v hypothalamu, jenž je nastaven na teplotu 37˚C, a záleží na teplotě krve, která jím protéká, zda tělo bude přebytečné teplo odvádět nebo další teplo tvořit. Udržení teploty na hodnotě 37˚C je výsledkem rovnováhy mezi ziskem tepla zejména z bazálního metabolizmu, svalové činnosti, ale někdy také z okolního prostředí, a výdejem nadbytečného tepla do okolního prostředí fyzikálními pochody jako je sálání, vedení, proudění a odpařování potu z tělesného povrchu. Při tělesné práci uvolní svaly 10-15x více energie než v klidu. Asi 80% takto uvolněné energie se přemění na teplo, jenž musí být z těla odvedeno, jinak by velmi rychle došlo k jeho přehřátí.

VLIV VLHKÉHO VZDUCHU NA TEPELNÝ KOMFORT

Je důležité si uvědomit, že nízká teplota není faktor, který má na náš tělesný komfort největší vliv. Největším problémem zimního táboření je vlhkost, silný vítr, které chlad umocňují. Těžko se hledá ochrana před vlhkostí, když vzduch je nasycen vodními parami. Vlhkost dokáže znepříjemnit nejenom zimní táboření, ale i táboření při jinak příjemných teplotách. Je to způsobeno schopností vody změnit jakýkoliv izolant na vodič tepla nebo zimy. Zdrojem vlhkosti mohou být srážky ve formě deště, sněhu, rosy a mlhy nebo voda v bažinác...